Otvíral si na mě zobák, tak jsem ho vyfotila :))

Mimochodem, ještě 18 dní a jedu zpátky do Čech! Musím se přiznat, že se těším a to mimo jiné i proto, že hned v den příjezdu, tedy 28.5., jdu na Partičku. Juch, juch! :))

Dny plynou jako voda - občas je to rozbouřená řeka, někdy zase téměř vyprahlý potůček. Ale ať tak nebo tak, tahle moje "plavba" trvá již 2 měsíce a mně ještě jedna měsíční vlna zbývá. Tak snad nepřijde žádné tsunami :))

Menší tématická ochutnávka z fotek z dovolené v německém přístavním městě Rostock, kde jsem tento týden pobyla. Byla nám trochu zima, ale přesto krásně :) Racci se nám smáli nad hlavami, turisté se smáli na nás a já se smála na lodě/i ;)

Ale o tom, jaké to tam bylo, někdy příště.

Tentokrát něco z té literární tvorby...

Napsáno po přečtení knihy V melounovém cukru od Richarda Brautigana. Čerpala jsem některá jeho slovní spojení a "využila" postavu Margarety, jejíž jméno mě inspirovalo k sepsání těchto veršů. Je to první báseň, kterou jsem napsala z pohledu muže - zamilovaného a romantického ochránce lásky.

:)

Jak je vzácné líbat rety,

mojí krásné Margarety,

dotýkat se její kůže,

být jejím jediným mužem,

malovat na její tělo,

tak, aby se touhou chvělo,

a v okamžiku osamění,

milovat se do setmění.

Láska mění naše tváře,

když ulehá na polštáře,

chci číst z jejích něžných očí,

než se mi do klubka stočí,

než vítr vášně ustane,

já vím, že spolu zůstanem,

oběti pevného objetí,

do svého světa odletí.

V zapomenutých citech mých,

zvonivě ozývá se smích,

nechť je dívkou s lucernou,

mou tajnou schránkou důvěrnou,

mým beránkem před rozbřeskem,

jen ať netrápí se steskem,

pak každý večer před spaním,

já tělem svým ji ochráním.

Jak začít, aby to nebylo stereotypní "ahoj" či kýčovité "Hallo!", což by pak vypadalo, že umím strašně německy? :D Hm, úvody mi nikdy nešly... Tož asi tak:

Jsem v Berlíně již... jeden, dva, tři, čtyři...hodně dní a taky mě ještě spousta dní čeká. Až do května. Zatím se tu mám celkem dobře (klasická odpověď, znáte to, jeden se ptá "jak se máš", druhej automaticky odpoví "dobrý, a co ty?" - taky Vám takhle začíná spoustu konverzací po internetu? Ale to jsem odbočila...) i když jsou chvíle, kdy se mi zachce domů. Zvláště pak, když děti neposlouchají (jsou to dva kluci - 10 a 8 let, povolání: raubíři :)) Ale musím zatnout zuby a vydržet (= nezbláznit se).

A jak asi vypadá můj průměrný den?

Půlka stačí, zbytek si domyslíte.

Zdravím Vás z Berlína! :)

Překvapeni?

No, nejsem v Berlíně náhodou. Jsem tu na cca 3 měsíce, u tety, které se budu starat o děti (2 kluci) a celkově jí trochu pomáhat. Vzhledem k tomu, že nestuduji žádnou školu (což bych letos ráda změnila), mi teta nabídla tuhle záležitost, kterou jsem po dlouhém přemýšlení, zvažování a vyřizování přijala. I když se přiznám, že se mi sem zas až tolik nechtělo, nejsem na tohle vycestování asi správný typ člověka. Ale zkušenost je to určitě dobrá.